Jdi na obsah Jdi na menu
 


Hans Dietrich - II. díl

12. 3. 2007

II.

,,...německé ozbrojené síly dosáhují na východní frontě stále větších a větších úspěchů. Ani ne před týdnem se našim jednotkám podařilo zabrat hned několik strategicky významných bodů...''

,,Zas nějaký vesničky, na kerejch si vylámou zuby.'' vpadnul do řeči Gustav.

Ludwig pokračoval ,,...bodů na rumunské hranici. Odtud budou mít naše elitní jednotky SS skvělou příležitost zaútočit na nejslabší místo nepřítele a dobýt další hodnotná území pro Třetí říši. Každý němec může být dnes pyšný na svou vlast. Celý národ se musí spojit a utvořit palici. Palici, která roztluče bolševickou hrozbu a tak zachrání Evropu před rudým terorem. Německý národ porazí východního nepřítele a dobude slávu a uhájí germánskou rasu a čest. Vůdce už nikdy nedopustí, aby se opakovala neschopnost z roku 1918. Jen Adolf Hitler může vést nové Německo k lepším zítřkům.

Heil Hitler!

zápis z proslovu doktora Goebelse, Norimberk, 3. 6. 1944...sou kecy'' řekl Ludwig a dočetl.

,,Heil Hitler!'' zamumlal Karlík. Gustav se po něm ohlédl, ale pak se jen usmál a šel zkontrolovat munici.

Pomalu se začalo smrákat. Slunce pozvolna zapadalo za lesík na horizontu a celý dvůr se naplnil červeným světlem. U prvního flaku, který byl postaven nejblíže k příjezdové cestě, začala osádka zpívat ,,Rosamunde Polku''. Všichni ostatní se postupně přidali. Za okamžik se po celé usedlosti rozléhala táhlá melodie...

Píseň tiše dozněla. Do všech se vlila nostalgie. Do té chvíle měli všichni doboru náladu, vesele popíjeli, žvanili a hádali se, teď jako by se v každém z nás něco probudilo. Každý z nás v ten moment myslel na jedno: ,,jak dlouho tohle všechno bude ještě trvat.''

Karlík nechápal, neprošel pravou válkou jako my. Jeho názory utvořila Hilterjugend. Pro něho byla zatím válka jako povedený letní tábor. Neviděl smrt...

,,Jak je to starý článek?'' zeptal se Tobias.

,,Asi dva dny, ne?!'' odpověďěl Ludwig.

,,Jo, dva dny, dneska je 5. června'' přišel Gustav. ,,Bedny s municí sou narvaný. Estli tudy něco poletí, pěkně to schytá... Ale až na ty holuby tu nic není.'' řekl a hodil po jednom ptákovi kamenem.

Seděli jsme všichni kolem našeho flaku a mluvili jsme o vínu.

,,Pamatuju si, tenkrát, když nás převeleli do Francie, hned první den jsme našli na kraji města takovou malou hospůdku'' začal Ludwig. ,,Pamatuješ, Hansi? Pití tam nosila taková baculatá frojlajn... pamatuješ? Jak sme se s ní opili a ty si ji pak... aha, a ty si s ní pak šel na pokoj, takže si to pamatuješ, že jo?!''

,,Jo, to víš, že si to pamatuju.'' všichni jsme se rozchechtali. Nálada už byla zas jako obvykle skvělá. Zrovna jsme probírali, zdali je lepší "Aviňonský Cabernet" ročník 1935, nebo moje kafe, když jsem si všimnul, že se po silnici, která vedla podel lesa, blíží BMW se sajtnou. Už byl slyšet zvuk motoru.

,,Myslíte, že jede sem?'' než to Tobias dořekl, motorka už odbočovala na polní cestu, která vedla přímo na statek. Za chvilku byla několik metrů od usedlosti. Bylo kolem deváte večer, už se pomalu stmívalo, když motorka vjela branou na dvůr. Řidič v pogumovaném plášti vypnul motor. Světla motorky zhasla. Sundal přilbu, sesednul ze stroje, vytáhnul koženou aktovku a vydal se směrem k Ludwigovi, který šel zrovna přes dvůr pro dřevo. Postavení naší osmatřicítky bylo dál od dvora, a tak jsme z jejich rozhovoru nic neslyšeli. Po chvíli se řidič otočil a zmizel v hlavních dveřích statku Ludwa pokračoval do stodoly pro polínka. Nikdo z ostatních osádek nevěnoval našemu hostu zvláštní pozornost, všichni byly na svých pozicích nebo dělali svoji práci. Neustálé přesuny jednotek a hlídky polního četnictva dělaly z téhle oblasti porádný mraveniště, asi to takhle vypadalo v celý Francii. Ale v tuhle dobu byl spěšný posel přece jen trochu neobvyklý.

Obrazek

,,Tak to bylo divný.'' vrátil se k nám Ludwa a začal skládat další dřevo poblíž ohně.

,,Co ste si povídali tak zajímavýho?'' zeptal jsem se kamaráda.

,,Došel ke mně a řiká: ,,Heil Hitler, je tu velitelství protiletecký roty?'' já na to, že estli sou tamhlety černý trubky kanony, a ne násady od košťat, tak že jo, byl nějakej nervózní, chtěl vědět, kde máme starýho, že je to důležitý a spěchá to. Řek sem mu, že velitelství máme v pravym křídle statku... Jo a nejdivnější bylo, že se mě ptal, estli sem poslední dobou neslyšel v noci nějaký letadlo.''

,,Cos mu řek?'' zeptal se Karlík.

,,Že kromě vrabce s bílejma hvězdičkama nic. Pak mávnul rukou a šel za poručíkem...''

,,Podívejte!'' vyhrk Tobias. Z baráku vyšel poručík Dönitz a řidič. Ten vymrštil pravici, nasednul na motorku a odjel, poručík mu pozdrav líně opětoval a mrzutě zařval: ,,Velitelé flaků a technického personálu, porada u mě, za 5 minut. Hauptfeldwebel, sežeňte mi velitele toho bordelu u lesa... od polopásů, ať hnou prdelí, je to důležité.''

,,Slyšels, Toby! Mákni, vypadá to vážně.'' pobídnul jsem našeho velitele.

,,Ať de do háje, teď sem si sed, aspoň kafe mě nechá dopít, ne.'' zavrčel Tobias, ještě stačil upít z hrnku a šel ke statku.

Jen co odešel, přišel k nám Hauptfeldwebel Ulrich: ,,Hansi, vem Karlíka a skočte k lesu pro velitele polopásáků.''

,,Jawohl, her Hauptfeldwebel.'' odpověděl jsem. ,,Zbraň si tady můžeš nechat, fakt ji nepotřebujem! Dělej, porada je za chvíli.'' pobídnul jsem Karla a vydal jsem se od flaku směrem k lesu. ,,Pohněte zadkama!'' zařval na nás mile Ulrich. Dali jsme se do klusu. Les byl na kopci, od statku asi půl kiláku zarostlým úhorem, před chvílí bylo ještě trochu světlo, ale slunce už se schovalo za horizont a my viděli uplný hovno. V dálce svítily ohníčky a my se marně pokoušeli najít pěšinu.

,,Kurva, au... do hajzlu kde ta stezka je?!'' přemejšlim nahlas. Opatrně jsme sestupovali z kopce dolů.

,,Jak to mám vědet, ty si šéf.'' odpověděl mi pravdivě Karlík.

,,Prostě půjdem přímo za plamínkama... au, podělaný bodláky.'' rozhodl jsem.

,,Proč si Ulrich vybral zrovna nás?'' snažil se Karlík nadhodit téma.

,,Protože tě nemá rád.'' nebyla to pravda, ale aspoň držel Karlík chvíli hubu.

,,Z kopce to vypadalo líp. Teď vidim uplný hovn... Áu. Do prdele!'' ještě jsem se stačil ohlédnout, pak mě Karel chytil za kšandy a stáhnul mě sebou dolů.

,,Promiň zakopnul jsem.'' zvedal se Karel a otíral si převlečník.

,,Jedinej potok v celý Normandii a ty slítneš zrovna do něj.'' Karlík se na mě zazubil, otřel jsem si ksicht od bahna, a šli jsme dál. Po 15 minutách škobrtání a draní se přes křoviny jsme konečně dorazili k polní cestě, která vedla od silnice k lesu. Když jsme došli na dohled polopásů, ozvalo se z křoví u cesty: ,,HALT!'' nějakej blbec rozsvítil svítilnu a oslnil nás. Pak se asi 4 lidi začali chechtat. ,,Co ste dělali, prasata?!'' řekl jeden.

,,Strč si tu baterku do řiti!'' zařval jsem na něj. Kolouč světla sjel na zem.

,,Na statku je porada, asi se něco děje, starej to teď vykládá našim velitelům od osmatřicítek, my měly dojít pro ty vaše.'' vysvětlil jsem naši návštěvu.

,,Jo ták, jasný, tak pojďte.'' odpověděl voják se svítilnou a mávnul směrem k flakům.

Tři polopásy byly rozmístěny v jedné linii podel lesní cesty. Na menší mýtině byly postaveny stany a autopark.

,,Vy si tam nahoře válíte prdele v barácích a my sme tady ve stanech jak na frontě.'' snažil se asi navázat konverzaci voják se svítilnou. Došli jsme do tábora.

,,Velitel se toulá někde u těch Blitzů. Myslim, že se jeden podělal a nikdo to neumí zpravit. Já se vrátim ke křižovatce.'' řekl a odešel zpátky k silnici.

,,Herr Hauptfeldwebel, poručík Dönitz nás pro vás posílá. Na statku se konná důležitá porada. Chce tam mít všechny velitele flaků a šéftechnika.''

,,Dobře, jen si vezmu kabát.'' potvrdil podporučík a začal si otírat ruce od oleje. Navléknul kabát, zavolal si k sobě další 4 chlapy a vyrazili jsme zpátky na statek.

,,Do prdele, to sem se nemusel oblíkat...'' zařval podporučík, když slítnul do stejného potůčku jako předtím já.

,,Starýho asi moc nepotěší, až mu řeknu, že jednička a trojka maj v prdeli převodovku a ze 4 Blitzů sou funkční jen dva.'' ozval se ze tmy technik.

,,Když se tě nebude ptát, nemusíš mu to hned vpálit do ksichtu. Estli je to kvůli přesunu, sme celkem v řiti.'' reagoval podporučík.

Konečně jsme se dostali k plotu, který odděloval úhor od farmy. Když jsme se vrátili, Tobias už seděl u našeho ohniště a všichni velice zaujatě o něčem diskutovali. Podporučík a jeho technici a velitelé, špinavý jak prasata, vešli do budovy. Já a Karlík jsme se ještě trochu umyli ve studni. Po celém statku teď zněly hlasité rozpravy, všechny posádky seděly u svých zbraní a vášnivě něco probírali.

,,...určitě to tak vypadá, ale ještě to pořád neznamená, že něco chystaj. Amerikáni nás bombardujou pořád, proč by to teď mělo znamenat vylodění.'' řekl Gustav.

,,Vylodění?!'' řekl Karlík a zakuckal se.

,,Toby, co ti starej řikal?'' zeptal jsem se.

,,No, přijdu tam jako první, to kafe sem si klidně mohl dopít... Dönitz mi řekl, že ještě počkáme na ostatní a jestli si prej nedám čaj. Čaj! Za chvíli přišli kluci od jedničky a trojky a náš šéf technik...''

,,A kdy bude to vylodění?'' vyhrk Karel.

,,Drž hubu a možná ti něco řeknu, dyby ses neválel někde v poli, nemusel bych ti to teď opakovat!'' sjel ho Tobias.

,,Mladej už se nemůže dočkat, až bude bojovat za führera.'' pousmál se Gustav.

,,Sklapni!'' bránil se Karlík. ,,Toby, pokračuj...''

,,Takže, jak tam všichni přišli, sedli sme si ke stolu a starej vytáhnul mapu, na který byly vyznačeny obraný pozice východního sektoru. Chvíli kroužil tužkou kolem Calais a začal: ,,V tomhle bodě nám hodnej strejda Todt postavil zatim asi nejsilnější část Atlantickýho valu. Pokud dojde k vylodění, tak ho Hitler očekává tady.'' chvilku se odmlčel a zase začal švitořit perem kolem opěrnejch bodů. ,,Podle toho, co mi dnes sdělil Gefreiter Pitze... Petzo... sakra jak se jmenoval, takový blbý jméno to bylo... No to je jedno, ten průzkumák na BMW, to vypadá, že možná opravdu dojde k vylodění v téhle části. Podle zpráv, které mi předal, byla oblast kolem Calais silně bombardována. Jak víte, RAF poslední dva měsíce útočí čím dál tím víc na všechny větší komunikace. Jen za květen, jsme ztratili 70 důležitých transportů. Bylo zničeno bezpočet železnic a vážně poškozeny desítky hlavních silnic na sever a severo-východ. Velitelství z toho všeho usuzuje, že se spojenci snaží odříznout oblast Pas de Calaise od zásobovacích tras a možných posil...''

,,Pane, a co to znamená pro nás?'' zeptal jsem se, páč sem vůbec nechápal, proč nám tohle všechno vypráví a on: ,,To znamená, že možná dojde k přesunu většiny mobilních protileteckých jednotek v rámci divizí z oblasti Cean, Bayeux a Carentan do oblasti Boulogne a Calais. Ty nahoře si myslí, že těch pár flaků co tady máme pomůže ochránit celou severní část před těžkejma bombardérama a stíhači RAF.'' odpověděl mi. ,,Nějaké dotazy?'' zeptal se nakonec spíš řečnicky.

,,Pane, proč se všechno stěhuje na severo-východ? Tady taky dochází k silným náletům. Zrovna včera byla silně bombardovaná oblast jen 10 km odtud.''

,,To je fakt, stačilo málo a zahájili bysme palbu i z našeho postavení.'' reagoval velitel jedničky.

,,Pokud dojde k vylodění, vůdce ho čeká na severu. Tam pošle většinu mobilních jednotek. Tady zůstane statická obrana a osádky valu. Tady k ničemu nedojde, je všechno jasné?!''

Jawohl, Herr Leutnant.'' odpověděli jsme, nakonec to starej zakončil: ,,Takže velitelé to velice stručně vysvětlí osádkám flaků a technici zkontrolují vozidla a zařízení. Zítra ráno ať je vše připravené k odjezdu. Víte co máte dělat. Pánové, pomalu se rozlučte s touhle dírou. Odchod!'' Tobias domluvil.

,,Takže žádný vylodění?'' zeptal se Karel.

,,Slyšel si, neví to jistě, ale jak znám ty nahoře, určitě se nic neděje, je to jen záminka, aby nás mohli přesouvat jak malý haranty.'' promluvil Ludwig.

,,Asi jo, ale ať je to jak chce, dneska nikam nejedem, takže si užijte poslední pohodovej den.'' ukončil debatu Gustav. Tehdy nikdo z nás netušil, jakou měl vlastně pravdu ...poslední pohodovej den...

Po chvilce vyšel ze statku podporučík, velitelé polopásů a hlavní technik. Když šli okolo mumlali něco jako: ,,...tak a sme v prdeli, já to řikál. Ani jeden z polopásů se nehne...'' Karlík se usmál. Opřel se o flak, natočil se k ohni, složil si deku pod hlavu a začal si hrát se svým odznáčkem. Začala nám pohoda. Ostatní osádky se ještě místy bavili o možném úderu spojenců, Gustav šel uvařit vlastní kafe podle svých představ a Tobias odběhl za kamarádem od třetího flaku, ještě pořádně probrat tu novinku. Sedl jsem si na kládu vedle Ludwiga a pokračovali jsme v přerušeném rozhovoru o jisté frojlajn. Poslední noc na farmě nám příjemně ubíhala. Jen technici u lesa měly plné ruce práce.

,,Ale stejně to byl kus.'' obhajuju frojlajn. ,,Na mě byla moc tlustá.'' brání se Ludwig. ,,Nekecej, taky by si s ní šel.'' ,,Nešel, byla tlustá a měla malý kozy.'' ,,Tak to teda neměla, já to vim líp jak ty'' povídali jsme si a smáli se. Bylo tak kolem půlnoci, když se Tobias a Gustav vrátili i s kafem.

,,Tady to je chlapi, kafe od Gustava Gleicha, hezky jak má být.'' pronesl slavnostně Gustav. Byla to sračka a všichni sme to věděli, ale vůbec nám to teď nevadilo. Povalovali jsme se kolem flaku, popíjeli a bavili se. Přes dvůr už přestali nervózně chodit technici. Jediné světlo šlo z našich ohníčků a z několika oken farmy. U všech kanonů to bylo stejné. Káždý byl zabalen v dece někde poblíž ohně a trávil svůj poslední zbytek dne na farmě s přátely z čety.

Zrovna byla debata v plném proudu když se Tobias najednou postavil a šel z dosahu světla ohně. Koukal na oblohu. ,,Pozoruješ hvězdičky?'' popíchnul ho Gustav.

,,Psst, držte huby.'' řekl Toby a šel dál až k plotu. Vstal jsem a šel za ním. Došel jsem k hranici, kde už končil dvůr a začínal úhor.

,,Koukni se támhle do dálky.'' řekl Toby a ukázal rukou na sever. Chvilku jsem slepě hledal nějaký bod na obloze, když jsem to najednou uviděl.

,,A kurva...'' zašeptal Tobias. V dálce na severu se na obloze začaly objevovat tenké stříbrné čárky, které postupně houstly a houstly. Celá severní obloha byla jako jedno obrovské klubko nití. Sem tam problesk větší výbuch granátů osmaosmdesátek nebo se zakymácel kužel světla z reflektoru. Nebyl jsem schopen pohybu, byl jsem ohromen tou strašnou podívanou. Náhle zmizely všechny hvězdy, obloze teď dominovaly dlouhé dávky flaků všech ráží. Vzdálené výbuchy a exploze za horizontem se pomalu blížily k nám. Invaze začala...

Obrazek